stareodrudy.org

Ovocný i ozdobný keř stříbřitě zelené barvy, populární především díky svým oranžovým aromatickým bobulím s vysokým množstvím vitamínu C i dalších výživných a léčivých látek. Využívají k výrobě šťáv, sirupů či marmelád, i v kosmetice a lékařství. Zraje v září

Měsíce konzumní zralosti: září - říjen

PĚSTITELSKÝ TVAR	DALŠÍ INFORMACE	CENA / ks	MNOŽSTVÍ	CENA
samčí pravokořenná sazenice v květináči	- připravuje se pro podzim 2008
samičí pravokořenná sazenice v květináčí	- připravuje se pro podzim 2008

Rakytník řešetlákovitý (Hipophae rammoides) Jako divoká dřevina má rakytník původní domovinu především v asijské části bývalého Sovětského svazu, především na Sibiři, v Altajské a Irkutské oblasti, Severním Kavkazu a Zakavkazí i ve Střední Asii, také v Mongolsku, Číně a Turecku. V Evropě se s ním lze v divoké podobě setkat především na mořském pobřeží, březích řek a vodních nádrží. O fjordů Norska po jihovýchod Španělska, od Německa po pobřeží Bulharska. Za původní vlast lze s jistotou považovat uvedené asijské oblasti Rakytník řešetlákovitý je 1,5 – 3 m vysoký opadavý keř patřící do čeledi Hlošinovitých ( Eleagnaceae ). Listy jsou barvy stříbřitě zelené. Na kořenech se vyskytují hlízky i několik centimetrů velké, obsahují symbiotické bakterie poutající vzdušný dusík( Podobné mají jeteloviny apod. ). Je dvoudomý, větrosnubný, samčí rostliny mají pupeny 2 – 3 x větší než samičí, květy má bezkorunné a celkově velmi nenápadné. Plodem je 5 – 10 mm dlouhá a 3 – 5 mm široká peckovice, nejčastěji oranžové barvy ( méně žluté či červené), kulovitého, elipsovitého nebo vejčitého tvaru. Hmotnost plodu je u planých forem 0,25 – 0,45 g, u vyšlechtěných 0,4 – 0,85 g. Hlavními důvody zájmu o tento původně divoký druh jsou především jeho plody. Jejich zajímavá chuť a aroma, ale především vysoký obsah biologicky cenných látek z něj během druhé poloviny 20. století učinily celosvětově známou a vyhledávanou rostlinu, využívanou nejen v ovocnářství, ale velké míře také v lékařství a kosmetice. Od pradávna se plodů rakytníku v místě jeho přirozeného výskytu využívalo jak ke konzumaci za v čerstvém stavu, tak i ke zpracování na chutné šťávy a sirupy, džusy, džemy, přípravu nejrůznějších lihovin . Po bližším prozkoumání chemického složení plodů i celé rostliny se tak až ve dvacátém století stal předmětem velkého zájmu ovocnářů a šlechtitelů, lékařů i výrobců kosmetiky. Zasloužila se o to především dužnina plodů a olej obsažený v semenech. O rakytníku se dá hovořit jako o vitaminózní a léčivé rostlině, je propagován především kvůli vysokému obsahu vitamínu C, patří k jeho nejvýznamnějším přírodním zdrojům. Jeho obsah sice kolísá v závislosti na odrůdě a přírodních podmínkách, důležité je však to, že se tento vitamín dobře uchovává i ve výrobcích z plodů ( džemech, sirupu atd.). Plody obsahují větší množství provitamínu A, vitamínu C a E, významně jsou zastoupeny vitamíny B1, B2, K, F. Cennou složkou jsou i biologicky účinné flavonoidy ( dříve vitamín P ), byl zde určen kvercetin, kempferol, izokvercitin, rutin a další, také leukoatokyanidy, katechiny a třísloviny. Fenolové sloučeniny , jež jsou zúčastněny na tvorbě žluté barvy šťávy plodů a jejich trpké příchuti se podílejí i na jejich baktericidních účincích. Obsah sacharidů kolísá mezi 2 – 8,7 %, tvoří je glukóza, fruktóza a sacharóza. Výčet chemického rozboru pokračuje kyselinou jablečnou a vinnou, jsou tu také cenné třísloviny, aminokyseliny, pektin a další. Z obsahu 15 stopových prvků v plodech patří mezi zásadní železo, mangan, síra, bór, hliník a titan. I listy mají své využití, slouží k výrobě léčivých čajů. Léčivé a tonizující účinky mají nejen plody, ale i listy a větvičky, baktericidní púčinky byly prokázány u plodů a listů, kůra obsahuje 0,3 – 0,4 % biogenního amin serotoninu. Ten má významné léčivé vlastnosti, ovlivňuje například centrální nervovou soustavu. Rakytník byl využíván již v tibetské, mongolské a indické medicíně, ve starém Řecku a Římě, vojáci Alexandra makedonského používali odvarů k obnově sil. Jak vyplívá i z latinského názvu ( hippos = kůň, phaes = lesk ), také v chovu zvířat nalezl své místo k navození lesknoucí srsti. Obyvatelé Sibiře nazývali rakytník sibiřským ananasem, zejména pro chuť a vůni jeho plodů. Stimulační účinky plodů znali již v dřívějších dobách. Ač již byly vzpomenuty některé léčivé účinky, zdaleka to nebyl úplný výčet. Šťáva z dužniny  plodů má antibakteriální účinek, hlavně proti salmonelóze,střevní úplavici a stafylokokům způsobujícím střevní tyf. Povzbuzuje trávení, zvyšuje tvorbu žluči a trávicích enzymů, zvyšuje celkovou odolnost organizmu vůči infekci a vykazuje biostimulační účinky ( urychluje růst organizmu, zvyšuje počet červených krvinek, hladinu hemoglobinu atd.). Při pokusech se zjistilo, že u infekční hepatitidy se díky rakytníkové šťávě snižuje intenzita poruch výživy jaterních buněk a také jejich odumírání. Šťáva se doporučuje i jako stimulační prostředek při snížené kyselosti žaludeční šťávy a při poruchách pohyblivosti žaludku a dvanácterníku Plody posilují organismus při celkové slabosti, rekonvalescenci i snížené imunitě a arteroskleróze. Odvar z celých plodů se používá zevně při kožních chorobách, ze semen pak vnitřně jako projímadlo, z listí a větviček k léčbě průjmu. Květy se používají v kosmetice u přípravků zjemňujících kůži. Lékařství využívá nejvíce rakytníkového oleje ( Oleum hippophae ). Ten má velké regenerační schopnosti, stimuluje hlavně růst tkání při poškození kůže a sliznic, je také značně antibakteriální. Podporuje činnost slinivky břišní, potlačuje uvolňování žaludeční šťávy, příznivě působí na činnost jater a srdce. Krom jeho velmi dobrých účinků na nejrůznější spáleniny (má využití mimo jiné také při léčení poškozené kůže radiačním zářením i u termických a chemických popálenin) nachází uplatnění také při léčbě ekzémů, tuberkulózy kůže a dalších kožních chorobách, posiluje růst vlasů, využití má v gynekologii i při léčbě hemeroidů, zánětech hrtanu, při žaludečních a dvanácterníkových vředech a nemoci z ozáření. Pěstování Z pěstitelského hlediska není příliš náročný, kromě vysokohorských oblastí se dá u nás pěstovat všude, snese velmi nízké teploty (kořeny do –22 stupnů Celsia, nadzemní část do –50 stupňů Celsia). Dobře roste v půdách lehčích s vyrovnaným obsahem humusu a živin, nepotřebuje příliš hnojení dusíkem, neboť jej získává ze vzduchu pomocí hlízkových bakterií na kořenech. Nemá rád vysokou hladinu spodní vody ( v tom případě je nutná drenáž), ale ani velmi suché půdy. Optimální je půda neutrální ( 6,6 – 7 pH). Je světlomilný, zastíněný roste i plodí špatně. Kvést začíná koncem dubna až začátkem května, protože je dvoudomý, je třeba vysadit na 4 – 5 samičích rostlin jednu samčí, kvůli dobrému opýlení nejlépe na návětrnou stranu. Při nedostatku místa se do samičí rostliny dá vroubovat samčí větvička. Semenáče se používají k okrasným a protierozním výsadbám, rakytník je velmi plastický druh, snese dokonce i zasolení půdy a tak se jako jedna z mála rostlin udrží v blízkosti frekventovaných silnic a dálnic. Často je vidět ve středním dělícím pruhu dálnic. Na ovocnářské účely se rozmnožuje vegetativně. Z ovocných kultivarů se u nás i v Evropě nejvíce pěstují německé samičí odrůdy Leicora, Herco a Frugana, samčí opylovač nese název Pollmix. V bývalém Sovětském svazu bylo vyšlechtěno několik zajímavých odrůd, které jsou buď méně trnité či vynikají velikostí plodů, obsahem vitamínů či velikostí semen a množstvím oleje v nich. Jmenují se Zolotoj počatok, Dar Katuni, Masličnaja ( Olejová ), Vitaminnaja, Novosť Altaja, Oranževaja, Velikan, Zolotistaja a Jantarnaja. Tyto odrůdy se však u nás pěstují málo a v prodeji se prakticky nevyskytují. Plodit začíná 3 – 4 roky po výsadbě, plody začínají zrát podle odrůdy a stanoviště od poloviny srpna do konce září. Ze vzrostlého keře se dá sklidit 10 – 26 kg plodů. Rostliny se vysazují na podzim či na jaře do kompostem či zkompostovaným hnojem vyhnojené půdy na vzdálenost 2 – 2,5 x 3 m. Řez se provádí jen tvarovací, po deseti letech či malých přírůstcích ( 10 – 15 cm ) i zmlazovací, každoročně se odstraňují suché větve, řez se provádí před rašením, odstraňování suchých větví se může provádět během celé vegetace. Choroba příliš netrpí, někdy se vyskytuje endomykóza ( skvrny na plodech, které měknou a snadno hnijí ) a vadnutí rakytníku, jež způsobují houby rodu Fusarium a Verticillium. Nejlepší ochranou je odstranění a spálení napadených částí. Ze škůdců se vyjímečně vyskytuje mšice. Způsoby sklizně mají různé podoby, záleží na množství a požadavcích na sklízené ovoce. První možností je sklizeň na počátku botanické zralosti, kdy jsou plody ještě tvrdé. Otrhávají se pak ručně, je to práce zdlouhavá a využitelná hlavně u menšího počtu keřů. V plné zralosti plody změknou a mění se i jejich příchuť. Druhou možností je použití speciálních česáčků, což jsou nejrůznější oka z drátů , pomocí nichž se plody z větviček zdrhávají. Při pěstování ve velkém se buď nechávají plody na keřích až do mrazů a zmrzlé se potom sklepávají do plachet, další možností je odstříhávání plodných větviček a jejich následné zmrazení ve velkoobjemových kontejnerech a jejich následné zpracování pomocí speciální třídící technologie. Takto je možné odstříhávat a zpracovávat i přirozeně zmrzlé větvičky. Výhodou tohoto systému je možnost rychlé sklizně a také zpracování bez problémů, zmrzlé plody se nemohou rozmačkat a tak smíchat s nečistotami. Nevýhodou tohoto způsobu sklizně je částečné snižování úrodnosti keřů, či případně střídavá plodnost. Výrobě různých pochutin z rakytníku se nekladou meze, využívají se jako jiné ovoce k výrobě šťáv, sirupů či marmelád atd. nebo na produkty kombinované i s jiným ovocem.